9. ročník‎ > ‎9.B‎ > ‎

Kdybych byla zvířetem... A. Slavíčková

přidáno: 13. 12. 2012 14:00, autor: Markéta Čechová

Kdybych byla zvířetem, chtěla bych být domácím mazlíčkem, nebo divokým zvířetem?
Často přemýšlím o tom, jaké to je, být zvířetem. První myšlenky jsou: žádná škola, žádná práce, žádné lidské problémy ani starosti. Ale opravdu je to všechno?
Zvířata určitě také mají své “starosti”. Hlavně musí přežít v někdy těžkých podmínkách. Někdy jsou jejich nepřáteli i lidé, ale záleží na situaci.
Kdybych se měla převtělit do zvířete, dlouho bych se rozmýšlela, jestli chci být opečovávaný domácí mazlíček, nebo nespoutaný divoký tvor. Obojí má své výhody i nevýhody.
Domácí mazlíček má tu výhodu, že má stálý domov u svých lidí. Teplý pelíšek, každý den večeře, láska od lidí. Na druhou stranu je rozdíl, jestli jste pes, nebo krysa. Takové kryse je totiž celkem jedno, kdo se o ni stará, kdo jí dává jídlo a uklízí klec. Ale pes má blízký vztah ke svým lidem, kteří o něj pečují. Psem bych být klidně chtěla. Ale i jim hrozí nebezpečí. Nebezpečí od špatných lidí. Spousty psů, koček i jiných domácích mazlíčků je týraných. Nemohou se bránit. Být týraným zvířátkem bych rozhodně nechtěla.
Divoké zvíře musí být dost divoké, aby přežilo, protože instinkt přežití je na prvním místě. Ale každé divoké zvíře musí zvládnout žít v jiných podmínkách. Mně by se třeba moc líbilo žít v moři. Jako delfín. Věčně plavat v tichu, vidět krásy neprobádané podmořské krajiny, kde je slyšet jen to ticho. To by bylo něco pro mě. Když pominu žraloky a jiné mořské predátory. Něco jiného je žít v tropickém pralese. Všude zeleň, divoké rostliny. Ze všech stran se ozývá zpěv velkých barevných papoušků spolu s vřískotem paviánů a tiché našlapování pumy na lovu. Žít v pralese, asi bych chtěla být predátorem. Třeba tou pumou. Avšak myslím, že šimpanzi se mají také dobře. Existuje mnoho dalších odlišných míst, přes pusté a nehostinné pouště, přes náš mírný pás až po ledovou Sibiř nebo snad Antarktidu, kde je věčná zima. Ale přesto by pro mě takový život asi nebyl. Divoká zvířata mají moc nevyzpytatelnou budoucnost, moc rušný život. Já bych ve volné přírodě nepřežila. Stočila bych se někde do klubíčka a čekala, kdy přijde moje zkáza.
Kdybych se teď hned měla rozhodnout, jestli být domácím mazlíčkem a miláčkem, divokým nespoutaným tvorem, nebo zůstat člověkem s našimi starosti, asi bych i přes ty starosti nic neměnila. Kdyby totiž mé duši bylo souzeno žít v kůži zvířete, byla bych jím a ne člověkem. Ale i tak občas sním o jiném životě...
Kdo ví, čím bych byla jako zvíře. Byla bych kočkou, opicí, rybou, nebo snad ptákem? Teď se to asi nedozvím, ale možná někdy v příštím životě ano...


Adéla
Comments