9. ročník‎ > ‎

9.B




Kdybych byla zvířetem... A. Slavíčková

přidáno: 13. 12. 2012 14:00, autor: Markéta Čechová

Kdybych byla zvířetem, chtěla bych být domácím mazlíčkem, nebo divokým zvířetem?
Často přemýšlím o tom, jaké to je, být zvířetem. První myšlenky jsou: žádná škola, žádná práce, žádné lidské problémy ani starosti. Ale opravdu je to všechno?
Zvířata určitě také mají své “starosti”. Hlavně musí přežít v někdy těžkých podmínkách. Někdy jsou jejich nepřáteli i lidé, ale záleží na situaci.
Kdybych se měla převtělit do zvířete, dlouho bych se rozmýšlela, jestli chci být opečovávaný domácí mazlíček, nebo nespoutaný divoký tvor. Obojí má své výhody i nevýhody.
Domácí mazlíček má tu výhodu, že má stálý domov u svých lidí. Teplý pelíšek, každý den večeře, láska od lidí. Na druhou stranu je rozdíl, jestli jste pes, nebo krysa. Takové kryse je totiž celkem jedno, kdo se o ni stará, kdo jí dává jídlo a uklízí klec. Ale pes má blízký vztah ke svým lidem, kteří o něj pečují. Psem bych být klidně chtěla. Ale i jim hrozí nebezpečí. Nebezpečí od špatných lidí. Spousty psů, koček i jiných domácích mazlíčků je týraných. Nemohou se bránit. Být týraným zvířátkem bych rozhodně nechtěla.
Divoké zvíře musí být dost divoké, aby přežilo, protože instinkt přežití je na prvním místě. Ale každé divoké zvíře musí zvládnout žít v jiných podmínkách. Mně by se třeba moc líbilo žít v moři. Jako delfín. Věčně plavat v tichu, vidět krásy neprobádané podmořské krajiny, kde je slyšet jen to ticho. To by bylo něco pro mě. Když pominu žraloky a jiné mořské predátory. Něco jiného je žít v tropickém pralese. Všude zeleň, divoké rostliny. Ze všech stran se ozývá zpěv velkých barevných papoušků spolu s vřískotem paviánů a tiché našlapování pumy na lovu. Žít v pralese, asi bych chtěla být predátorem. Třeba tou pumou. Avšak myslím, že šimpanzi se mají také dobře. Existuje mnoho dalších odlišných míst, přes pusté a nehostinné pouště, přes náš mírný pás až po ledovou Sibiř nebo snad Antarktidu, kde je věčná zima. Ale přesto by pro mě takový život asi nebyl. Divoká zvířata mají moc nevyzpytatelnou budoucnost, moc rušný život. Já bych ve volné přírodě nepřežila. Stočila bych se někde do klubíčka a čekala, kdy přijde moje zkáza.
Kdybych se teď hned měla rozhodnout, jestli být domácím mazlíčkem a miláčkem, divokým nespoutaným tvorem, nebo zůstat člověkem s našimi starosti, asi bych i přes ty starosti nic neměnila. Kdyby totiž mé duši bylo souzeno žít v kůži zvířete, byla bych jím a ne člověkem. Ale i tak občas sním o jiném životě...
Kdo ví, čím bych byla jako zvíře. Byla bych kočkou, opicí, rybou, nebo snad ptákem? Teď se to asi nedozvím, ale možná někdy v příštím životě ano...


Adéla

Protidrogový vlak

přidáno: 14. 10. 2012 12:33, autor: Markéta Čechová

Dne 3. 10. 2012 jsme byli s naší třídou na prohlídce protidrogového vlaku. Tato prohlídka byla pro všechny žáky druhého stupně na naší škole. Podle mě to bylo poučné.
O hodině angličtiny (tím pádem jsme se docela pěkně ulili :D) jsme šli na nádraží, kde vlak kotví (nebo co vlastně vlaky dělají). Vlak měl 4 vagóny, do kterých nebylo vidět. To ale nebylo nic zajímavého - zajímavé to začalo být, když jsme vkročili dovnitř.
Byla tam tma, jen několika skulinkami pronikalo sluneční světlo. Na stěnách byl jakýsi reliéf lidského těla zevnitř, ale nevšimla jsem si nějakých konkrétních částí nebo orgánů. Každý vagón byl rozdělen na dvě části. V jedné byly lavičky a promítal se tam film, který nás celou prohlídkou provázel. V té druhé bylo vždy nějaké místo, které popisovalo konkrétní část filmu, který se v tom určitém vagónu právě promítal.
Ten film byl o tom, jak nás mohou ovlivnit naše volby. Jak to všechno začíná - od cigaret až po tvrdé drogy, které vám může nabídnout klidně i nejlepší kamarád. O tom, jaká je to cesta. Snadno spadnout až na dno a těžce se škrábat zpět nahoru, do normálního života. Hlavní roli tam měla dívka, která to všechno zažila. Možná by se nikdy nevyléčila a umřela by jako její partner, ale ona naštěstí měla motivaci - své dítě. Vlastně to dopadlo dobře. Ona se uzdravila a pak se dokonce zapojila do nějakého protidrogového programu, aby vyprávěla svůj příběh.
Celé to bylo moc zajímavé. Jak jsme postupovali vagónem, ocitali jsme se na různých místech. Nejprve jsme prošli barem, kde to ve filmu všechno začalo. Pak jsme prošli jakýmsi tunelem, díky kterému se nám zamotala hlava. Mělo to v nás vyvolat pocit, že jsme opilí. Myslím, že to bylo vymyšleno dobře, protože se nám hlava skutečně motala. Pak jsme viděli auto po autonehodě, která se ve filmu odehrála. To auto bylo na odpis, a to nám průvodce řekl, že takhle zničené je po nárazu ve 40 km/h, kdežto ve filmu jeli alespoň 100 km/h.
Pak přišla na řadu místnost, ve které byla napodobenina drogového doupěte. Bylo to opravdu odporné - všude odpadky, proplesnivělé křeslo a matrace. Nejhorší byl ale ten puch, který se odtamtud linul. Myslím, že můžeme být ještě rádi, že to nebylo až tak silné aroma, protože jinak by se určitě někdo z nás neudržel a my bychom viděli jeho svačinu.
V poslední části vlaku byla výslechová místnost, nebo spíš její zmenšená napodobenina. Pak jsme ještě viděli pracovnu toho doktora, který nás provázel a který se podílel na tomto protidrogovém projektu. Nakonec tam byla ještě jedna ošklivá místnost, totiž taková, kde jsme viděli, jak takový člověk se závislostí může skončit. Smrt. Opravdu, byl tam namalovaný obrys těla, a kolem poházené stříkačky a různé papírky s práškem, tak jak to bylo těsně předtím, než feťák zemřel po své poslední dávce.
Na mě to udělalo opravdu dojem, kromě té smradlavé místnosti, která však poukazovala na krutou realitu. Určitě nás to všechny od drog odradilo, protože nikdo určitě takhle na dně nechtěl skončit. Tenhle vlak se moc povedl. Možná se nám ještě naskytne příležitost si ho někdy prohlédnout, aby nás odradil od těch zákeřných drog. 
Adéla S.

Tato prohlídka nás provedla životem člověka, který užívá drogy. Viděli jsme,jak to může začít, ale také, jak to může dopadnout. Viděli jsme život feťáka od první dávky, až po jeho smrt.
Myslím si, že tato přednáška mi hodně dala do života. Určitě by v tomhle měli pokračovat. Myslím si, že je to užitečnější než jen vyprávět o tom, jak drogy škodí apod.
David P.


Tato exkurse nebyla určena jako odstrašující příklad, ale byla určena tomu, aby jsme byli seznámeni s možnými následky našich rozhodnutí a abychom se v situaci, ve které nám někdo nabídne drogu uměli správně rozhodnout. Tato exkurse na mne velmi zapůsobila. Taková forma drogové prevence je mi milejší než přednáška, proto tuto exkursi hodnotím kladně.
Tomáš

Celý tento program měl smysl že nám neříkal ať drogy nebereme, ale chtěl nám vysvětlit, že to rozhodnutí je na nás a jenom my že můžeme rozhodnout o tom, pokud své tělo zničíme nebo si ho uchováme v pořádku. Tato prohlídka mi otevřela oči a pomohla mi pochopit život s drogami.
Martin

Do Sázavy přijel vlak, co je otevřený pro všechny lidi a v něm se dozvíte, co se vám stane když si začnete s drogama. Byl tu příklad baru, nehody, doupěte, vazby, kancelář doktora, sklepu, kde nejčastěji umírají feťáci... V doupěti byl napodobený smrad, aby to vypadalo reálně. Přitom nám v každém vagonu promítaly části filmu o drogách. Nakonec “hlavní hrdina” umřel...
Na mě to docela zapůsobilo...
Jestli s tím budou pokračovat mohlo by to pomoci...
Petr

Asi na nás všechny to udělalo mnohem větší dojem než nějaká přednáška. Bylo to super! Po dnešku jsem si jistá, že nikdy nic takového nechci zažít!
Leona

Program byl velice zajímavý. Určitě jsme se dozvěděli více, než z jakékoliv jiné besedy nebo přednášky.
Michal

Nechápu jak někdo může drogy brát. Je to odporný.
Pavel

Celý program byl velice zajímavý, vzhledem k tomu, že jsme nevěděli kam jdeme, tak si myslím, že se to všem líbilo, až na pár drobností, například ten puch ve feťáckém doupěti a nebo smrad z hasičského přístroje. Tento program se mi velice líbil a chtěla bych to vidět znova.
Petra

Podle mě tenhle vlak je 1000x lepší než aby nám o tom někdo vyprávěl ve třídě. Tady jsme aspoň viděli jak ty lidé dopadají. Viděli jsme to vlastní oči a jen že nám někdo řekl jak to vypadalo a tak.
Podle mě to upoutalo mnohé z nás a donutilo se zamyslet o tom že by tahle hrozně mohli dopadnou my.
Kristýna

Vítání prvňáčků

přidáno: 19. 9. 2012 3:09, autor: Markéta Čechová   [ aktualizováno 19. 9. 2012 3:09 ]

Dne 3. 9. jsme se vrátili do školy. My, žáci školy ZŠ a MŠ v Sázavě. Někomu se chtělo více, někomu méně, ale nakonec jsme přišli všichni.
Jako každý rok, i letos jsme postoupili o rok výš. Naše třída se konečně vyšplhala až do devátého ročníku, posledního, který tu budeme navštěvovat. Pak už se naše cesty rozejdou... Ale to bude až za rok. Teď jsme teprve na začátku a ještě nás čeká hodně práce.
Tradicí školy je systém “Patroni a patrončata”. Žáci devátých tříd se ujmou žáků prvních tříd. Ukazují jim školu, seznamují je s pravidly, pomáhají jim. Letos jsme deváťáci my, a tak to je náš úkol. To my letos budeme kamarádi těchto dětí, které se s naší pomocí budou prokousávat prvním ročníkem.
Ten první den školy je vlastně takový krátký, ale pro deváťáky a malé prvňáčky platí jiná pravidla. Nás čekalo ještě vítání prvňáčku na nádvoří naší školy. Paní učitelky vyvolávaly jejich jména a dětičky, vystrašené, ale zároveň natěšené, si k nám chodili pro pamětní diplom a medaili. Každý deváťák se ujal jednoho dítěte, které pak po skončení uvítacího ceremoniálu dovedl do své třídy.
Naše třída, 9.B, vedla prvňáčky do 1.B, kde jsme je posadili do lavic a pak je nechali s paní učitelkou a rodiči, aby si vysvětlili vše potřebné. My jsme je opustili a šli jsme domů, plní různých dojmů z tohoto dne. Zároveň jsme se těšili na další den, kdy si patrončata “rozebereme” a vytvoříme si tak vztah s jedním konkrétním patrončetem, s malým prvňáčkem, kterému budeme pomáhat po celý školní rok. Snad budeme dobří...
Z tohoto dne mám hezké zážitky. Jasně, je to první den školy, začátek “učení - mučení”. Ale je to poslední rok, poslední možnost strávit krásné chvíle s celou naší třídou i s těmi malými dětmi. Za rok v tenhle den už budeme v nové etapě našeho života. Celé to tak strašně uteklo. Ale byly to krásné roky, z nichž tenhle bude ten nejlepší. Mám v plánu si ho naplno užít...
Adéla


Dne 3.9.2012 jsme zase přišli do školy. Jako první jsme přivítali žáky 1. tříd na nádvoří a potom další den v tělocvičně. Z tohoto dne mám hezké zážitky, na které budu s radostí vzpomínat.
Letos jsme žáky 9. tříd, a jako každý rok je tradicí stát se patronem jednoho, nebo dvou patrončat. Za patrončaty můžeme chodit každou středu a pátek, vždy o velké přestávce. Ale jak se známe, tak to stejně nikdo nedodržuje. O patrončata se budeme po celý rok starat, pečovat o ně, stát při jejich prvních známkách a jezdit s nimi na různé školní aktivity. Budeme jejich kamarádi po celý školní rok.
Tento školní rok uteče, ani se nenadějeme a bude tu konec školního roku. Všichni se potom rozejdeme do různých škol, které si potom vybereme.
Se třídou 9.B jsme prožili několik společných let na této škole, takže si nedovedu představit, že to uteklo takhle rychle. Tento školní rok si musíme prostě užít, jak to jenom půjde.
Naše patrončata jsou na první pohled k sežrání, ale když je znáte několik týdnů, tak už to nejsou takové dětičky. Někteří se perou, lítají po třídě, a někteří jsou zase hodní, vypráví nám příběhy, které zažily o prázdninách a s rodiči. Můj prvňáček je hodný, ale pořád mi někam utíká. Chvíli se se mnou baví a za chvíli mi uteče, ani nevíte jak rychle. Ale zase na jednu stranu se těším, až ho zase uvidím.
Všichni společně se těšíme, až s nimi někam vyrazíme na výlety a nebo třeba do přírody. Doufám, že si tento školní rok společně užijeme.
Petra


Když jsem byl v první třídě byl jsem velice nervózní, proto si dovedu představit jak se museli ti malí prvňáčkové cítit. A proto jsme tu my - patroni, žáci 9. tříd. Byli jsme určeni starat se o tyto malé a zcela nezkušené žáčky. Je začátek roku a zatím nevíme, jak se k nim máme chovat. Postupně se kamarádíme, ale je na nich stále vidět strach a nejistota. Jelikož mi jsme žádné patrony neměli, vůbec nevíme, jak se k nim máme chovat. I když nejsme zrovna žádní světci a ve škole se chováme občas i přijatelně, tak se v přítomnosti malých prvňáčků snažíme chovat slušně a jít jím příkladem. Můj prvňáček je velmi bystrý, občas se mi sice ztratí v davu, ale pak vždy přiběhne a dělá vše proto, abych si ho všimnul.
Tomáš


Nevěděl jsem, co jsem měl od toho čekat,ale nakonec to je lepší, než jsem si myslel. Dostal jsem kluka, jmenuje se Mikuláš, je to soused Danielova prvňáka Matyáše. Je to malý kluk, co rád počítá a píše.
Matyáš nevěděl, co má čekat od školy, ale těšil se, teď změnil názor.
Mě to ani nepřekvapuje. Moc dobře se s ním povídá. Získal jsem si u něj důvěru. Poprvé, co mě viděl, to nevěděl, co má čekat, ale pak jsme oba zjistili, že si budeme rozumět.
David V.

Je sranda učit je novým věcem. Když jsem se poprvé setkal s malým prvňáčkem, trochu se styděl. Teď už se rozkoukal a normálně se spolu bavíme. Myslel jsem si, že to s nim bude horší, ale vůbec ne, je to s nim celkem zábava. Rychle se učí novým věcem. Každou středu je navštěvujeme v jejich třídě. Budeme s nimi jezdit na výlety a chodit na procházky.
Vstup do deváté třídy je jako každý jiný rok, když jsme vstupovali do nižších ročníků. Je jen jeden rozdíl a to je ten, že jsem nejstarší na škole. Máme těžší předměty, ale snad se s tím nějak popereme, a dostaneme se na střední školy bez nějakých problémů.
Michal

Na začátku školního roku 2012-2013 jsme my deváťáci dostali malá patrončata.
Jsou to děti, které právě přišly do prvních tříd a my jim máme pomáhat projít první třídou bez úhony.
Měli bychom je podporovat ale také si s nimi hrát a chodit na výlety =Đ což se mi samozřejmě líbí :)
Já jsem svoje patronče viděl bohužel jen jednou. Jmenuje se Krystínka a zatím toho o ní moc nevím
ale bude líp :D
Tomáš


Než jsme šly všichni do tělocvičny,tak jsem se svého prvňáčka zeptal, jak se těší a on že jo.
Když jsme tam byli a stáli před celou školou, pak mi řekl že je to úžasný pocit a já s ním souhlasím, oba jsme tam stáli takhle poprvé.
Daniel

Začal nám rok v 9 třídě, který je ze všech nejdůležitější. Na začátku roku jsme přivítali malé prvňáčky a hned jsme si nějakého vybrali. Tak od té doby jsme patroni a oni naše patrončata. Budeme se o ně starat celý rok, pomáhat jim a radit jim, aby se jim na této škole celých 9 let líbilo. Aby jim to šlo a měli dobré známky. Chodíme je navštěvovat skoro každý den o velké přestávce. Když k nim přijdeme, mají velkou radost, že jsme u nich celou přestávku. Já mám holčičku, která se jmenuje Barča. Je to moc hodná holčička, občas zlobí, ale jinak je moc hodná, je moc ráda, když za ní přijdu a nejradši by chtěla, abych tam byla pořád.
Nicola


Tož....letos je to mazec...až na to učení.... nooo a s těma prvňáčkama je sranda...oni dělají také komické věci.. :D když jsem ho potkal poprvé,tak jsem si s ním maloval. Taky dobrá sranda :D Největší zabijárna byla, když sem ho držel za ruku a on řekl mému kámošovi, že má rád holuby a začal se šťourat v nose...umýval sem si 5 min ruce! :D Nooo a když jsme stáli v té tělocvičně, tak byl úplně v pohodě. Když jsme za nimi přišli do třídy ,tak měli zajímavou zábavu... Myslel sem, že mi poleze na nervy a nebude s ním zábava, ale zmýlil jsem se....je to fajnové, být patron... :) A zvlášť proto, protože budeme s nimi chodit na výlety a tak. A to znamená míň učení.. :DDD což mi absolutně vyhovuje. Když maloval sám a já se díval, zeptal jsem se ho, co to je a on, že to jsou moderní sáňky... :D
Dominik


Pozice patroni jsme proto protože jsme nejstarší na škole. Je to takové zpestření pro nás i pro ně. Snažíme je pravidelně navštěvovat a bavit se s nimi. Pro ně je to něco nového, najednou se učit, tak se jim snažíme se vším pomáhat a chápat je. Třeba moje patrončata jsou strašně hodná. Mám holčičku a chlapečka.
V 1.B je 25 dětí, bude z nich dobrý kolektiv, myslím, i když někteří občas zlobí. Už se těším, až s nimi půjdeme třeba na procházku.
Denisa


Dne 3. září jsme na nádvoří školy přivítali malé a natěšené prvňáčky. Každý dostal jednoho prvňáčka a odvedl ho do třídy a tím to začalo...
Dne 5. září jsme dostaly své patrony “na ostro”. O patrončata se staráme my, žáci 9. tříd a tudíž jsme patroni. Jako patroni budeme s patrončatama chodit na procházky, hrát si s nimi o přestávkách a pomáhat jim v učení, řekneme jim jak to na škole chodí a jak se mají chovat.
Patrončat je více než nás, takže někdo má i 2 prvňáčky. Za patrončaty chodíme o “velkých” přestávkách. Chodily bychom více, ale nemůžeme. Já osobně mám holčičku Natálku. Zatím se mnou moc nekomunikuje a zatím jsem nepřišel na to, co jí baví... ale já na to příjdu ;)
Petr


Letošní a pro mě poslední rok na základní škole.Tak my jsme ho zahájili přivítáním prvňáčků. Slíbili jsme jim, že se o ně ten poslední a pro ně první rok postaráme. Že jim budeme dělat kamarády a poradce. Na první den jsme se všichni těšili - my z důvodu, že už tu budeme nejstarší a prvňáčci že jdou konečně do školy. Moje prvňačka je strašně fajn, chodím za ní denně.. Když se jde na nádvoří, tak je opravdu štěstí ji najít, ona je taková moc čilá, ani se jí nedivím, to jsem byli skoro všichni.. Každý den, když jdu do školy, tak už se na ni těším.. Málokdo má prvňáčka, co se k němu hodí a jsem ráda, že zrovna já mám holčičku podobnou mně, měla jsme z toho opravdu strach a jak teď koukám, tak zbytečně. Všem, co jsou tu na základní škole: Těšte se na PATRONČATA !!!!
Kristýna




1-3 of 3