9. ročník‎ > ‎9.A‎ > ‎

Vítání prvňáčků

přidáno: 17. 9. 2012 2:57, autor: Markéta Čechová
3.září jsme šli do školy jako vždy a před školou jsme si uvědomili, že jsme deváťáci. Přišli jsme do třídy a učitelka nám řekla, že půjdeme na nádvoří a dostaneme prvňáky. Já jsem byl na řadě jako první a dostal jsem holčičku Karolínku a Vojtu. Mohli jsme si je vyměnit, ale já jsme se rozhodl si je nechat a seznámil jsme se s nimi a jsem rád, že je mám. Bylo to hezké, byl to krásný pocit, jak nás fotí, rodiče se usmívají a ty dětičky, jak jsou natěšený, že jdou do první třídy. Pak jsme je odvedli do jejich tříd a šli jsme domů.
Ve středu jsme šli s nimi do tělocvičny, představit je celé škole, ale byly tam malé problémy. Pro naše patrončata jsme šli kolem 10té hodiny. Vyšli jsme hned a potom jsme tam čekali kolem patnácti minut. Děti byli už unavené z toho čekání, ale potom to přišlo, musel jsem jít první, jelikož jsem první v abecedě. Vojta s Karolínkou byli nadšený, že jdeme první. Postavili jsme se před celou školu a věděli jsme, že jsme nejstarší z žáků celé školy a před sebou jsme měli ty malé děti, které se těší, až prožijí všechno to, co my. Paní učitelka nás fotila i celá škola, lidé tleskali a sbor zpíval Sázavskou hymnu. Bylo to krásné a nezapomenutelné. Potom jsme je odvedli do tříd. Pak jsme šli domu a všichni žáci devátých ročníků věděli, že za 10 měsíců takhle odvedeme oni nás a už potom nebudeme žáci této školy. Moc se my to líbilo!!!
Adam A.

Prvňáčky jsme přivítali první školní den na nádvoří školy .Na nádvoří bylo spousta lidí rodičů, učitelů, babiček a dědečků a pan starosta s paní ředitelkou, kteří pronesli svoji řeč a paní učitelka Čechová, která nám vyvolávala jména dětí. Patron si vzal patronče, pověsil mu na krk medaili a vzal si ho.
A když měli všichni patrončata svého patrona, tak jsme je vzali do jejich třídy, kde se posadili do malých laviček a kde na ně čekala jejich učitelka. S prvňáčky jsme se rozloučili a odešli jsme,ale ne na dlouho. Druhý den na ně čekalo uvítání s celou školou v tělocvičně. Když jsme šli do tělocvičny, tak jsme byli trochu asi všichni nervozní a obzvlášť prvňáčci .
Docela dost dlouho jsme s prvňáčky a čekali na schodech do tělocvičny, což přidalo na nervozitě, ale nakonec to rychle uteklo. A to bylo jejich poslední vítání na škole.
Prvňáčky každý den navštěvujeme, hrajeme si s nimi, pomáháme jim když něco nechápou, rádi jim to vysvětlíme. Jsme tu pro ně.
Adam D.

To, že jsem deváťák obnáší i to, že jsme vítali prvňáky.
Šli jsme do tělocvičny a začali hrát písničku z filmu ROCKY BALBOA...přišla sem si tak důležitě!
6. třídy zazpívaly hymnu naší školy a přidala se i téměř cela škola, chvíli jsme tam tak stáli a poslouchali velmi vtipný přednes naší paní ředitelky...opravdu jsem se držela, abych nevypukla smíchy...myslím že to i pár studentů a rodičů.
Kristýna

Stáli jsme v řadě a kdyby někdo udělal něco směšného, začali bychom se smát.
Druhý den jsme se šli za nimi podívat. Snažila jsem se s Míšou a Lenkou povídat, ale na vše mi odpověděli hmm...
Tereza B.

Patrončata jsme si vyzvedávali na nádvoří. Dostali od nás medaili a odvedli jsme je do jejich třídy. Dostal jsem za patronče Kubu.
Vítání prvňáčků dopadlo celkem dobře i přes to,že na nás koukala celá škola. Podle mého názoru je to celkem ponižující. V 10:30 jsme je přivedli do tělocvičny. Po proslovu paní ředitelky jsme je opět odvedli do jejich tříd.
Aleš

Další den jsme je přišli navštívit a rozdělit si je, kdo koho bude mít za patronče. Ptali jsme se jich na různé věci, abychom o nich něco věděli. Chodíme je navštěvovat skoro každý den. Když za nimi přijdeme, tak mají radost a chtějí s námi jít ven nebo si hrát v jejich třídě.
Adéla

První den jsme si zvolily prvňáčka a dali mu na krk medaili s jeho písmenem. Druhý den jsme je šli navštívit a říct paní učitelce jejich jména a od té doby za nimi každou velikou přestávku chodíme a když je pěkně, tak si je vezmeme ven na dvůr. Docela jsem rád, je to dobré aspoň se můžeme připravit na svoje děti. Mé patronče se jmenuje Ivan Buriánek. Ve středu jsme je šli přivítat do tělocvičny a když jsme vcházeli, tak nám maminky patrončat tleskaly a bylo to pěkné.
Dominik

Další den jsme si je rozdělily a začali jsme se s nimi sbližovat.
Ptali jsme se jich, jak se mají a oni nám potichounku odpovídali.
Teď už je to jiné..., když vás uvidí na chodbě, tak na vás volají ahoj a skáčou vám do náruče, když za nimi přijdete do třídy, tak se vás hned ptají, na co nebo s čím si s nimi budete hrát.
Prvňáčkům sice není moc rozumět, ale docela si s nimi popovídáte. Čeká nás spolu celý školní rok, tak doufáme, že to bude stát zato.
Bohumila

Dne 3. září jsem dostali za úkol přivítat naše malé kamarády, společníky a malé radosti - prvňáčky.
Tento den začal velmi pěkně - obě dvě deváté třídy se setkaly na nádvoří a čekaly na své patronče.
Postupně se hlásila jména prvňáčků a deváťáků. Každý deváťák si šel pro svého malého kamaráda a dal mu medaili.
Byl to krásný pocit, když se cítíte docela důležitý. Je to hezké, že jsme nejstarší na škole a máme za úkol pomoci těm mrňatům, kteří nevědí, co a jak. Líbí se mi, že jim můžeme pomáhat ve všem - hledat kamarády, s úkoly, ale také s prvními známkami.
Musím říct že se mi to líbilo.
Anna



Comments